Pravděpodobně takových případů znáte spoustu. Začínající autor napíše knihu, nakladatelství ho ale odmítne. Zkusí to jinde, a ještě jinde, situace se ovšem opakuje, a tak se nakonec utvrdí v tom, že redaktoři jsou hlupáci a že na to musí jinak. Samonáklad vypadá jako skvělé řešení – do textu mu nebude nikdo zasahovat a všechno bude přesně podle něj. Vlastně může být rád, že to takhle dopadlo. Obálku nakreslí kamarádka; korektura není potřeba, protože je to od srdce, na těch pár překlepů se nikdo dívat nebude. Peníze na knihu získá crowdfundingem, a když si jede pro hotové výtisky, je nadšený.

Jenže ouha. Jeho podporovatelé žádnou větší vlnu zájmu nevytvoří a poté, co prodá prvních pár kusů, je konec. Párkrát knihu zmíní na Facebooku, vnutí ji několika náctiletým knižním blogerkám, které napíšou přívětivé recenze, protože jsou celé paf z toho, že jim své dílo nabídnul sám autor; jejich blogy ale skoro nikdo nesleduje, takže to nemá žádný efekt. Na komínek knih, jež nikdo nechce, se mu doma vesele práší.

Jistě, nemusí to tak být. Váš případ je třeba úplně jiný. Možná jste jednu nebo dvě knihy vydali v nakladatelství a byli jste z fungování knižního trhu tak frustrovaní, že hledáte jiné cesty. Nebo jste takhle rozhodnutí od začátku a máte k tomu dobrý důvod. Toto je každopádně obraz, který má o samonákladu průměrný čtenář; je to představa, s níž budete muset bojovat.

Pojďme si nyní jednotlivá úskalí samonákladu rozebrat detailněji.

 

Nedostatek sebereflexe. Je přirozené, že když psaním nějakého textu strávíme měsíce nebo roky, něco v něm vidíme. Věnovali jsme tomu spoustu času a energie, tak to přece nemohlo být zbytečné. Problém je v tom, že právě onen blízký vztah, který si autor během psaní ke svému dílu vytvoří, mu pak znemožňuje být objektivní. Jako lidé máme výraznou tendenci vlastní výtvory přeceňovat. Není na tom nic špatného – bylo by naopak zvláštní, kdyby autorovi na osudu jeho knihy nijak nezáleželo – je s tím ovšem třeba počítat a připustit si, že náš text možná není tak geniální, jak si myslíme.

Hlavu nám můžou zamotat i příběhy, které občas dávají k dobru slavní spisovatelé – jejich knihu nejprve odmít(a)li, jen aby se z ní potom stal bestseller. Jinými slovy, tvrdohlavost se jim vyplatila a bez důvěry ve vlastní dílo by neuspěli. Je ale důležité vnímat tyto věci v kontextu – na každý takový příběh s happyendem připadají tisíce těch, kde to nevyšlo. Že jste o nich nikdy neslyšeli? No právě. Znáte jen pár úspěšných, zástupy těch neúspěšných nevidíte; představa, kterou jste si možná vytvořili v hlavě, tak s realitou nemusí mít nic společného.

Hledání spolupracovníků. V lepším případě vás přátelé propojí s někým, kdo dané věci alespoň trochu rozumí, zádrhel je však v tom, že pokud máte posoudit, jestli je daný člověk skutečně odborník a jestli svou práci dělá dobře, musíte tomu trochu rozumět také. V horším případě si všechno uděláte sami, a podle toho to také bude vypadat. Nikdo neumí všechno a amatér nemůže konkurovat lidem, co se danému oboru věnují léta. A nezapomeňte, že vaše podomácku vyrobená kniha bude soupeřit s profesionálními produkty. Vašim přátelům třeba jistá neumělost přijde roztomilá, ostatní ovšem odradí. Za své peníze chtějí dobrou knihu; to, že si plníte sen, je logicky vůbec nezajímá.

Přesycenost knižního trhu. Ročně u nás vyjde přes patnáct tisíc knih, beletrie se pohybuje kolem šesti tisíc. O další knihy nikdo nestojí, tedy alespoň co se týče autorů, o kterých zatím nikdo neslyšel. Vydání knihy začínajícího autora není literární událostí a velmi rychle zjistíte, že je o vaše dílo daleko menší zájem, než se mohlo zdát před vydáním – zkuste se na Facebooku zeptat, kdo by si knihu koupil, a pak srovnejte počet zájemců a těch, kdo si ji opravdu pořídili. Pokud to bude každý desátý, můžete si gratulovat. Člověk klikne na kdeco, ale jakmile za to má dát peníze, často zjistí, že se vlastně bez dané věci obejde.

U samonákladu budete navíc svou knihu velmi těžko dostávat do knihkupectví, a jak se brzy přesvědčíte, na prodej na čteních či na jiných akcích musí mít člověk náturu a jisté charisma, a také velkou trpělivost. Ne každému to jde, ne každému se chce neustále tahat pár výtisků v batohu a na potkání je nutit kolemjdoucím.

Propagace. Podobné jako u předchozího bodu – málokdo ji umí, málokdo na ni má čas. Pokud máte rodinu a píšete po večerech nebo po nocích, budete na ni prostor hledat stěží, nehledě k tomu, že když na to nepůjdete chytře, může propagace vlastního díla snadno vyznít jako trapná samochvála.

Nakladatelství je naproti tomu v daleko lepší pozici – chválí sice knihu, kterou samo vydalo, a má tedy na jejím prodeji přímý zájem, ale vyzdvihuje autora, což je instinktivně daleko stravitelnější. Ve větších nakladatelstvích se navíc propagaci nezřídka věnují celé týmy, které mají kontakty a umí v tom chodit.

Stigma samonákladů. Samonáklady mají velmi špatnou pověst, která je z velké části zasloužená. Vaše dílo může být skvělé, čtenáři však mají tento způsob spojen s množstvím odbytých a po všech stránkách nekvalitních knih, a tak se na vás budou dívat skrz prsty. Budete se muset opravdu snažit, abyste jim dokázali, že zrovna ve vašem případě tyto předsudky nejsou na místě. Vaše startovní pozice bude o dost těžší.

 

Aby bylo jasno – nikdo samozřejmě netvrdí, že když kniha vyjde v nakladatelství, automaticky to znamená, že je dobrá. Kdo byl alespoň jednou v knihkupectví, ví, že to tak není. I nakladatelství vydají naprostý škvár, i nakladatelství mohou přípravu knihy odbýt, i nakladatelství ji mohou vypustit do světa, dál se o ni nijak nestarat a naivně věřit, že si čtenáře najde sama, a pak se hrozně divit, že se tak nestalo. Jinými slovy, i tato cesta má spoustu nevýhod a často končí velkým zklamáním. (Pokud vás zajímají konkrétní příklady a reálné zkušenosti, najdete je tady.) Už léta se snažím přijít na lepší způsob; zatím se mi to nepodařilo. Jedním jsem si ale jistý – z těch dvou špatných možností je nakladatelství rozhodně tím menším zlem. Když se zadaří a dobrou knihu vám vydá dobré nakladatelství, které jí věnuje potřebnou péči a po vydání se o ni stará, dějí se zázraky, jimž samonáklad nemůže konkurovat.

Na závěr se ještě podívejme na případy, kdy tato varianta může dávat smysl.

 

Je pro vás zásadní mít všechno pod kontrolou. Chcete si za každou cenu všechno udělat sami, je to pro vás otázka principu. Prodeje vás nezajímají, knihu berete jako komplexní umělecké dílo a chcete, abyste se do ní maximálně „obtiskli“.

Baví vás marketing a péče o knihu. Osobního prodeje knihy ani propagace se nebojíte, naopak, žijete tím. Máte spoustu nápadů, jak na to, a baví vás to přinejmenším stejně jako psaní. Není to pro vás nutné zlo, nýbrž zábava.

Knihu vydáváte jako doplněk nějaké další činnosti a máte velkou fanouškovskou základnu. Vedete kurzy, pečete dorty, něco vyrábíte apod. a kniha představuje doplněk vaší činnosti – shrnutí probírané látky, recepty, návody atd. Sledují vás desetitisíce lidí a o knihu si říkají už dlouho.

Kniha je určena hrstce čtenářů. Píšete o obskurním uměleckém směru, který razil jen jediný málo známý malíř, nebo jste napsali kroniku vesnice o padesáti obyvatelích, jež bude zajímavá pouze pro místní. Nebo vám stačí, když si knihu přečte pár kamarádů, žádné větší literární ambice nemáte.

 

Samonáklad není čiré zlo. Občas tak mohou vzniknout zajímavé knihy, jež by jinak nedostaly šanci. Většinou se ale jedná o texty nevypsaných autorů s akutním nedostatkem pokory, kteří hledají zkratky. Poklepou se po rameni a hrdě si na čelo dají nálepku „spisovatel“, přijdou však o dobrou pověst, o důstojnost, a často i o peníze. A hlavně zjistí, že tato cesta k vysněnému cíli nevede.

 

(Pokud v pekle skončit nechcete, přihlašte se na kurz Jak svou knihu vydat v nakladatelství, který nově nabízím i v individuální variantě. Provedu vás celým procesem od výběru nakladatelství až po propagaci.)