Je to v hajzlu. Omlouvám se za vulgarismus, ale tady nelze jinak.
Jako spisovatelé jsme tu bohužel dlouho neměli žádnou organizaci, která by za nás bojovala a tlačila na změnu podmínek, v nichž vykonáváme svou práci. Je to logické – když ti nejprodávanější autoři stěží dosáhnou na životní minimum, těžko čekat, že se najde někdo, kdo by měl na něco podobného dost energie a vůle.
V roce 2014 proto vznikla Asociace spisovatelů, podle svých slov „jako odpověď na rostoucí potřebu funkční a akceschopné oborové organizace“. To zní skvěle, že? Letos jsem se proto zástupců zeptal, co se za těch pět let podařilo, v čem jsme se posunuli, co jsou největší úspěchy. Prý hlavně tři věci. Podržte se.
V roce 2015 Asociace uspořádala Sjezd spisovatelů. Jedna třetina byla věnovaná diskuzi, jestli se akce měla jmenovat „sjezd“, to totiž mnohým evokovalo socialismus. Druhá třetina spočívala v nářcích, že vyděláváme málo, a jeden z referujících vtipně podotkl, že jediná členka Asociace, která dosáhne na zmíněné životní minimum, Kateřina Tučková, už v sále není, protože po obědě odjela na jinou akci. Poslední část nějak vyšuměla. Zmínily se tedy problémy, o kterých víme pětadvacet let, na návrhy řešení se bohužel nedostalo. Server iLiteratura.cz se po sjezdu trefně ptal: „Měl nějaký smysl? Měl mít nějaký smysl?“
Druhá věc – na autorských čteních spolupořádaných Asociací autoři nevystupují zadarmo. Jinými slovy, na vlastních akcích organizace vybírá nějaké vstupné. Tedy elementární slušnost, která by v jiných oborech byla samozřejmá. Asociace doufá, že se časem inspirují i ostatní. Neděje se to, a i kdyby se to dělo, je to naprosto nicotná změna.
A to poslední? Asociaci se podařilo prosadit pojmenování podkroví tzv. Werichovy vily po Holanovi. Palčivý problém, který táhl ke dnu celou českou literární scénu, je tedy konečně vyřešen.
To jsou prosím největší úspěchy za pět let. Cítíte tu funkčnost? Tu akceschopnost? V oboru se pohybuju patnáct let, vím, že něco změnit je takřka nemožné, ale o smysluplná dílčí zlepšení bychom se snad snažit mohli. Protože pokud se naše ambice omezují na to, že si občas popláčeme u piva, nechováme se jako dobytci a přejmenováváme podkroví, tak je to opravdu v hajzlu.