Proč funguje je rubrika, kde se dívám na známý film nebo seriál a vybírám pár věcí, v nichž je z vypravěčského hlediska neobvyklý. Nejedná se tedy o vyčerpávající analýzu, nýbrž o upozornění na několik zvláštností, ze kterých se jako vypravěči můžeme poučit.

Seriál se nestydí za svou hlavní postavu. Založit seriál na nesympatické hlavní postavě je odvážné, nesnažit se ji změnit ještě daleko odvážnější. Většina scenáristů by šla tou jednodušší cestou – zloduch se postupně napravuje, podivín se postupně stává normálním člověkem, postava je divákovi stále sympatičtější, ale zároveň se pro něj také stává nudnější. House ovšem o naše uznání nestojí a nevidí důvod, proč by se měl nějak měnit; když dá výjimečně najevo lidskost, případně když má slabou chvíli a pokusí se na sobě nějak zapracovat, záhy se opět promění v monstrum. A stejně s ním nakládá i seriál – ano, postava zachraňuje životy a do jisté míry ji omlouvá to, že bojuje s vlastními démony, scenáristé se nám ale nikdy nesnaží vnutit, že je to vlastně skvělý chlapík. House je prostě takový, jaký je, berte, nebo nechte ležet.

Hlavní postava nám imponuje. House nás fascinuje dvěma věcmi, které mu nejspíš většina z nás závidí. Tou první je naprosté pohrdání společenskými konvencemi – House je nevypočitatelný a nikdy si nedělá hlavu s tím, co si o něm myslí ostatní. Druhou je velmi pevné osobní přesvědčení – veškeré jeho jednání se řídí souborem zásad, z nichž nikdy neslevuje, a to ani tehdy, když mu výrazně komplikují život. House je zkrátka za všech okolností svůj a odmítá dělat kompromisy.

Každá záhada je založena na lidském chování. Seriál je ve své podstatě detektivkou, jen s tím rozdílem, že nehledáme vraha, ale nemoc. To s sebou ovšem nese jednu zjevnou komplikaci – na bakteriích a virech pro obyčejného diváka není nic zajímavého a testy a diagnózy mu většinou nic neřeknou. U detektivky může hádat, kdo je vrah, tady bude nemoc tipovat stěží. Jak tedy udržet jeho pozornost? Jednoduše – hádanka je vždy založena na tom, že nám někdo lhal nebo že nám něco zatajil. Aby byl seriál realistický, je samozřejmě potřeba, aby doktoři prováděli různé testy a zkoušeli různé léčebné postupy, to je ale jen „omáčka“ – jádro každého příběhu musí tvořit lidské chování a vztahy, tedy věci, kterým porozumí i laik.