Právě jste podepsali smlouvu s nakladatelstvím – hurá, splnil se vám sen, vaše dílo vyjde! Co se ale bude dít dál? Jak se vlastně z vašeho rukopisu stane kniha? Právě to se dozvíte v tomto článku. V první části postupně projdeme všechny kroky, které by příprava knihy k vydání měla zahrnovat, v té druhé pak odpovíme na nejčastější otázky. Pojďme na to.

Konkrétní podoba přípravných prací se odvíjí především od toho, jak zodpovědně a pečlivě k nim vaše nakladatelství přistupuje a do jaké míry vás do výroby knihy zapojí. Pokud budete mít velkou smůlu, může se stát, že od nakladatelství rok nebudete mít žádné zprávy, a pak najednou zjistíte, že je vaše kniha v obchodech. Vím, zní to strašně, někdy to tak ale opravdu je. My se nyní podíváme na opačnou variantu, tedy na situaci, kdy vše probíhá přesně tak, jak by mělo, kdy se na ničem nešetří a nic se neodbývá a kdy vás nakladatelství pravidelně informuje o tom, jak práce na knize pokračují.

Na začátku nakladatel dělá několik zásadních rozhodnutí, která s vámi nekonzultuje – týká se to třeba formátu knihy, typu vazby, druhu papíru apod. Je to tak v pořádku – je ve vašem zájmu, aby za vás tyto věci rozhodl tým odborníků, kteří již knih vyrobili a vydali desítky, ne-li stovky. Takoví lidé totiž velmi dobře vědí, po jaké knize český čtenář sáhne rád, a jakou si naopak nikdy nekoupí.

 

Dvě vydání knihy Moudré z nebe. Poprvé ji vydalo nakladatelství jednoho muže (vlevo). Kniha měla 100 stran, vypadala spíše jako brožura a čtenáři si stěžovali, že je vzhledem k délce příliš drahá.

Podruhé Moudré z nebe vyšlo u jednoho z největších českých nakladatelství (vpravo). V textu k žádným změnám nedošlo, díky „vzdušnější“ sazbě měla ovšem tato verze o 50 stran víc. Ačkoliv se prodávala za stejnou cenu jako ta předchozí, čtenářům už se drahá nezdála.

 

Dalším krokem, na kterém se již podílíte i vy, je redakční příprava rukopisu. Redaktor si váš text přečte a navrhne různé menší či větší úpravy, vy si je pak projdete a rozhodnete, které z navrhovaných změn přijmete a které nikoliv. Autory jste stále vy, nakladatelství by vám tedy změny nikdy nemělo nutit násilím, v ojedinělých případech vám však do textu zasáhnout může. Vím dokonce i o knize, u níž bez vědomí autora změnili název. (V tomto videu najdete jednoduchý návod, jak se takovým nakladatelům vyhnout. O redakčních úpravách potom podrobněji mluvím tady.)

 

Ukázka spolupráce s redaktorkou.

 

Jakmile je text hotový, musí projít korekturou. Dřív bývalo zvykem, že ho postupně opravili tři různí lidé; nemluvíme přitom o nějaké dávné minulosti, bylo to tak ještě v roce 2009, kdy mi vyšla první kniha. Dnes se nakladatelé většinou spokojí s jedinou korekturou a přibývá bohužel textů, které zřejmě neprošel vůbec nikdo. Co je důležité vědět – korektor by měl vždy pouze vyznačovat, nikoliv rovnou opravovat. U každého překlepu totiž existuje malá šance, že nejde o chybu, nýbrž o autorský záměr, konečné rozhodnutí by tak mělo být na vás.

 

Ukázka korektury. Občas se stává, že je korektor příliš „asertivní“ a zasahuje i do věcí, které by s vámi měl řešit redaktor. V takovém případě je nejlepší, když se s oběma sejdete a společně si vyjasníte, kdo má co na starosti, aby nedocházelo ke zbytečným neshodám.

 

Zároveň s přípravou textu probíhá také výroba obálky a ilustrací. Ve většině nakladatelství bude mít oboje na starosti ten samý člověk, ta nejlepší ale mívají vysoce specializované odborníky, kteří se zabývají pouze jedním.

Co se týče obálky, vstřícný nakladatel vás do procesu zapojí již ve fázi skic, méně vstřícný vám dá vybrat z několika finálních variant.

 

Tři skici a hotová obálka knihy Hubený nás nedostanou. Malíř mi dal na výběr a při tvorbě finální varianty použil skicu, která se mi líbila nejvíc.

 

Skica a hotová obálka knihy Moudré z nebe. V tomto případě bylo mé zapojení pouze iluzorní – ačkoliv jsem s návrhem poměrně důrazně nesouhlasil, protože se mi létající talíř vzhledem k obsahu knihy zdál zavádějící, finální varianta vypadala stejně.

 

U ilustrací většinou skici nevidíte, kreslíř vám ale může poslat několik návrhů různých stylů. Kontaktuje vás i tehdy, když si nebude jistý, co má kreslit – to se mi stalo třeba u knihy O třech světluškách, kde z textu nebylo zřejmé, zda mají hlavní postavy vypadat jako brouci, nebo jako nějaké víly. Ilustrátorka se tedy spojila se mnou i s redaktorkou, abychom to společně rozhodli, a teprve pak se pustila do práce.

 

Tři různé verze hlavní postavy z knihy Jak Medvěd Bručimír všechno zapomněl. Pokud má nakladatel pocit, že se styl kreseb k danému textu nehodí, může ilustrátorů postupně oslovit víc.

 

Nyní přichází na řadu sazba. Sazeč vaši knihu číst nebude, pokud je ovšem profesionál, zavolá vám a nechá si od vás převyprávět děj – zjistí tak, o čem kniha je, jaký má tón apod., a sazbu potom vybere tak, aby co nejlépe odpovídala jejímu charakteru. Vy následně dostanete sazečskou verzi – dřív se posílaly tzv. sazečské listy, což byly obrovské papíry, na kterých byly vytištěné jednotlivé dvojstrany, dnes většinou vše probíhá elektronicky. Tato verze by každopádně měla odpovídat hotové knize, je tedy ve vašem zájmu, abyste si vše co nejpečlivěji zkontrolovali! Chyby se nejčastěji dělají u toho, co je mimo hlavní tok textu, například u poznámek pod čarou nebo u popisků ilustrací. Zdaleka nejhorší potom bývá obsah – někdy ho sazeč odbude, jindy se kniha na poslední chvíli ještě nějak upravuje, ale nikoho už nenapadne, že by se tyto změny měly promítnout i sem.

 

Obsah knihy Hubený nás nedostanou. Kromě vyznačených překlepů zahrnuje i těžko uvěřitelných sedm dalších chyb – někde jsou zkomolené názvy jednotlivých textů, jinde neodpovídají čísla stran.

 

Poté, co sazečskou verzi odsouhlasíte, by tiskárna měla vyrobit dva výtisky – jeden pro vás, druhý pro nakladatelství. To už jsou klasické fyzické knihy se vším všudy a měly by vypadat stejně jako prodejní verze, která potom půjde do obchodů. Tento krok je hlavně symbolický, představuje ale také poslední příležitost k nahlášení a opravě případných chyb.

 

 

Nyní se pojďme podívat na nejčastější dotazy.

Jak dlouho celý proces trvá? Obvykle půl roku až rok. Pokud jste začínající autoři a vaše kniha je dlouhá, může to trvat déle, zároveň je ale možné všechno stihnout i výrazně rychleji – pokud nakladatelství daný titul vnímá jako prioritu, kniha může být na světě za měsíc.

O čem rozhoduji já a o čem nakladatelství? Pokud nebudete mít velmi nestandardní smlouvu, nebudete rozhodovat o ničem. Slušný nakladatel vaše názory zohlední, naprostá většina literárních smluv je ovšem formulována tak, že konečné rozhodnutí je vždy na něm.

Co musím mít připraveno, než knihu nabídnu k vydání? Stačí mít hotový rukopis, nic dalšího nepotřebujete. Nezapomeňte ale, že rukopis netvoří jen hlavní text, nýbrž i drobné texty „okolo“ – poděkování, věnování, předmluva, slovo závěrem apod. Nic z toho v knize být nemusí, pokud to tam ovšem chcete, mělo by to v rukopisu být již ve chvíli, kdy ho nabízíte.

Když budete psát nakladateli, budete také potřebovat anotaci a medailonek. Ty jsou pouze provizorní a do výsledné verze knihy by se dostat neměly – oboje by měl napsat redaktor – horší nakladatelé ale často bez jakýchkoliv úprav přeberou to, co jste jim poslali. (O anotacích podrobněji píšu v tomto článku.)

Záleží na grafické podobě rukopisu? Nezáleží. Nemusíte řešit formát, velikost písma, font ani cokoliv jiného – profesionálové, kteří z vašeho rukopisu udělají hotovou knihu, na nic z toho nebudou brát ohled.

Mohu mít vlastní obálku? Ne. Obálka je extrémně důležitou součástí každé knihy – když člověk prochází knihkupectvím, je tím prvním, co uvidí, a pokud je ošklivá nebo nepovedená, nebo ho prostě jenom ničím nezaujme, pravděpodobně knihu vůbec neotevře. Solidnější nakladatelství si na obálkách dávají velmi záležet; šance, že by se vám povedlo „protlačit“ vlastní návrh, je mizivá.

Mohu mít vlastní ilustrace? Záleží na tom, zda jsou u daného žánru vnímány jako důležitá součást knihy. Je jasné, že například u dětské literatury jsou obrázky klíčové, nakladatelé si proto vybírají stále ty samé kreslíře, s nimiž spolupracují dlouhodobě – ví totiž, že se jimi ilustrované knihy dobře prodávají. Obrázky od člověka, s nímž zatím žádnou zkušenost nemají (třeba od vaší kamarádky), pro ně představují nepřijatelné riziko.

Podobně je to například s kuchařkami. Je poměrně běžné, že se nakladateli líbí vaše recepty i celkové pojetí, ale trvá na tom, že obrazovou část bude nutné vyrobit znovu a že se všechno musí „přefotit“. Někdy to jde dokonce tak daleko, že autor kuchařky u focení vůbec není a to, jak bude dané jídlo v knize prezentováno, zjistí až po vydání. Logika je stejná jako u dětských knih – obrazová část je tu klíčová, proto si na ní nakladatelství dává velmi záležet a chce mít vše pod kontrolou.

Naopak u žánrů, kde to důležité není, se vám při takovém vyjednávání nejspíš podaří uspět. Pokud jste například napsali knihu o nějaké výpravě či pouti a chcete text doplnit fotkami, bude výsledné dílo autentičtější a zajímavější, čemuž se žádný rozumný nakladatel bránit nebude. Problém pravděpodobně nenastane ani u básnické sbírky, k níž vám kamarád nakreslil několik abstraktních ilustrací. Obrázky jsou v tomto případě pouhým doplňkem, který v rámci celku není podstatný, a tak je nakladatel nejspíš neodmítne.

Zároveň je tu samozřejmě praktické hledisko. Jakékoliv ilustrace či fotografie vždy prodraží výrobu knihy, což se nevyhnutelně projeví i na prodejní ceně. Nakladatel tak například může stanovit maximální počet ilustrací nebo může trvat na tom, že fotografie musí být černobílé.