Jako člen okrskové volební komise jsem se písemně zavázal, že nebudu podávat žádné informace. V zákoně je ale vždy výjimka pro karikatury, parodie apod., pročež bezstarostně informuji o průběhu dnešní schůze, kterou žádný soudný člověk nemohl brát vážně.

V kongresovém sále měla každá okrsková volební komise svůj stůl. U všech se postupně shromáždil slušný počet lidí, všude nejméně osm, často i přes deset. V drtivé většině se jednalo o seniory, téměř každá komise také zahrnovala právě jednoho velmi mladého člověka. U našeho stolu jsme se zapisovatelkou dlouho byli sami, pak (dávno po oficiálním začátku) konečně dorazilo i několik kolegů. Nakonec jsme byli čtyři – já, starší pán, který se se zapisovatelkou zjevně dobře znal, mladší pán v cyklistickém dresu, který se projevoval dost zmateně, a éterická víla neodhadnutelného věku. Na komisi to podle zákona nestačilo (!), přivřel jsem ale obě oči a neprotestoval jsem – skutečný problém by to byl až v den voleb. Zapisovatelka řekla, že bude muset obvolat pět zbývajících členů, kteří nedorazili, a případně povolat náhradníky, s čímž jsem se (pro tuto chvíli) spokojil.

Schůzi pak oficiálně zahájil Předsjezdový faulík aneb jeden z členů ČSSD z nechvalně proslulého sjezdu, během kterého jsme zjistili, že expertní tým této strany neumí otevřít soubor ve formátu .ZIP. Z Faulíkova projevu jsem pro velký ruch v sále pochytil zhruba třetinu, i to ale stačilo, abych pochopil, že o nic nepřicházím. Po křečovitě trapném politickém stand-upu se mikrofonu chopila jedna z úřednic, která nám měla sdělit zásadní informace, kvůli neustávajícímu lomozu a jejímu kuňkání jsem ale neslyšel nic. Nakonec jsme alespoň slavnostně složili slib.

Během této společné části zapisovatelka neustále cosi řešila se svým známým a s cyklistou, a když společná část skončila, obrátila se na vílu a na mě a zeptala se nás, jestli souhlasíme, že předsedou se stane starší pán a místopředsedou cyklista. Argumentace? „Tady pan _______ byl v komisi spoustukrát, už to spolu děláme léta, a pan _______ vypadá rozumně. Bude to takhle pro všechny jednodušší.“ Víla na to okamžitě kývla a dodala, že to bude určitě nejlepší a že nikdo nemůže být proti. Já jsem její hypotézu obratem vyvrátil a s odkazem na § 14f Zákona o volbách do Parlamentu České republiky, který jsem si během předchozí noci pečlivě nastudoval, jsem tyto protizákonné zákulisní machinace kategoricky odmítnul.

Zapisovatelce trochu ztuhnul úsměv, pak se nám ovšem pochlubila, že myslela i na tuto variantu a že s sebou vzala losovací kartičky (jako by to snad neměla být samozřejmost). Z cyklisty a známého se stali řadoví členové, ze mě místopředseda a z víly předsedkyně. Pán, se kterým to zapisovatelka dělá už léta, to nesl velmi těžce, éterická bytost na tom byla ještě hůř. Když si uvědomila, co se stalo, upřela na mě zoufalý pohled, který říkal: Podívej se, cos mi udělal! Já jsem však zachoval klid a v duchu jí odpověděl: Demokracii je holt potřeba přinášet oběti, na oltář sis nakonec lehla sama.

Na závěr jsem si ještě postěžoval, že úřad v rozporu se zvyklostmi a dobrými mravy neuvedl informaci o schůzi na úřední desce, a to ani na té fyzické, ani na té elektronické. Zapisovatelka se bránila, že s tím nemá nic společného a že to musím řešit s panem starostou, pročež jsem vyhledal Předsjezdového faulíka a přátelsky jsem ho napomenul.

Těším se na pondělí, kdy mám podstoupit místopředsednické školení.