Každoroční šílenství je opět tady. NaNoWriMo (National Novel Writing Month neboli Národní měsíc psaní románu) je pravidelná akce, při níž mají zájemci během listopadu napsat krátkou knihu. Z původního bláznivého nápadu amerického spisovatele Chrise Batyho se postupně stal celosvětový fenomén, k němuž se každý rok přidává více a více lidí (letos má jít jejich počet do stovek tisíc). „Oficiální“ cíl je napsat knihu o rozsahu padesát tisíc slov. Člověk píše sám, s ostatními ale sdílí jak ono klíčové číslo, tak své zážitky, a právě podpora komunity je tím, čeho si účastníci obvykle cení nejvíce.
Máte se tedy zapojit, je to dobrý nápad? Jak pro koho. Je řada autorů, kterým tento „záchvatovitý“ způsob tvorby vyhovuje, nebo jim pomůže překonat nějaký zádrhel či blok, s nímž si jinak neví rady. Pevný časový limit i atypický druh motivace, se kterými je NaNoWriMo spojeno, mohou být přínosné. Ze zkušenosti ovšem vím, že existuje i spousta autorů, kteří jsou nastavení jinak, a ti si něčím podobným mohou uškodit, a to i výrazně. A jelikož se setkávám především s ódami na to, jak je tato akce skvělá, pokusím se to trochu vyvážit a zaměřím se na možná negativa.
První riziko spočívá v přesně vymezeném termínu. Nápady přicházejí zcela náhodně, může se tedy stát, že vás na začátku listopadu zrovna nic velkolepého nenapadne. Psát knihu bez nápadu přitom není příliš užitečné ani v případě, že to vnímáme čistě jako trénink. Stejné nebezpečí hrozí i „opačně“, tedy že zbytečně odkládáte realizaci dobrého námětu, protože se s ním chcete zúčastnit této akce. I skvělý námět se časem omrzí a vyčpí a je dost možné, že už se vám nebude zdát tak dobrý, nebo že už na jeho zpracování nebudete mít chuť.
Na vaše plány nebude brát ohled ani okolní svět. Není vyloučeno, že ve svém osobním či pracovním životě budete muset řešit nějaké větší problémy, a na psaní tedy nebudete mít ani čas, ani náladu. Nepomůžete si ani tehdy, dáte-li i tak přednost tvorbě – pokud zanedbáte něco důležitého, může vás to později dost mrzet.
Dalším závažným rizikem je to, že si psaní znechutíte. Budete-li skutečně cílit na oněch padesát tisíc slov, každý den se pořádně zapotíte, a pokud jinak píšete spíše sporadicky, bude to velký náraz, a to jak v kontextu potřebného času a energie, tak především s ohledem na vaši psychiku. Hrozí také naprosté vyhoření – dáte-li do toho všechno a úplně se „zničíte“, bude to velmi silný, ale rozhodně ne pozitivní zážitek. Nelze nakonec přehlédnout, že řada účastníků této akce své kolegy nazývá „spolutrpiteli“.
Tato řehole má samozřejmě jeden pozitivní výstup – z psaní si díky NaNoWriMo nejspíš uděláte každodenní zvyk – i tady ovšem existuje skryté nebezpečí. Pokud pro listopad výrazněji upravíte svůj životní styl, ale dlouhodobě si to dovolit nemůžete, dočkáte se nepříjemného překvapení – zažijete totiž, jak je skvělé, když můžete psaním trávit celé dny, jen abyste se pak museli vrátit ke svému obvyklému režimu, který vám bude připadat o to horší.
Účastníci často vyzdvihují komunitu, která se kolem celé akce rok co rok vytvoří. Je jistě příjemné, když vás ostatní podporují a když s nimi můžete sdílet své zážitky, extrovertnější či „sociálněji“ naladění autoři si však vlastní podpůrnou skupinu snadno najdou sami; těm, kteří jsou průbojní méně, v tom pak NaNoWriMo nijak nepomůže. Stále budou muset překonávat ten samý ostych či zábrany. Je také potřeba zmínit, že pokud chcete psát dlouhodobě, je rozumnější hledat motivaci v sobě, nikoliv u ostatních, a že neustálé srovnávání, k němuž NaNoWriMo přímo vybízí, je zvláště v tomto oboru nejen nesmyslné, ale také velmi nezdravé.
Na závěr si musíme položit otázku, zda má cíl celé akce, tedy oněch padesát tisíc napsaných slov, nějakou reálnou hodnotu. Jako spisovatelé se snažíme o dobrý příběh, nikoliv o to, abychom textem pokryli co nejvíc stran. To, kolik slov denně napíšete, přece vůbec není důležité; daleko podstatnější je to, kolik jich další den (či po konci výzvy) musíte smazat a napsat znovu. Čísly můžete omračovat ostatní, nebo se jimi pochlubit na sociálních sítích, s literaturou ovšem nijak nesouvisí. A pokud se jinak než denním cílem motivovat nedokážete, NaNoWriMo k tomu nepotřebujete – limit, který je pro vás dosažitelný, si můžete kdykoliv stanovit sami.
Když hovoříme o cíli, zmiňme ještě implicitní lež, kterou v sobě tato akce skrývá – to, že budete mít na konci listopadu v rukou hotovou knihu. Tato představa je samozřejmě mylná. Váš text bude téměř jistě náhodným sledem událostí plným logických děr, nikoliv silným příběhem; pokud budeme velcí optimisté, můžeme říct, že půjde o základ dobré knihy. Budete mít sílu celý text přepsat? Bude se vám do toho chtít? S klíčovou fází, kterou představují úpravy rukopisu, NaNoWriMo vůbec nepočítá; zdá se, jako by tato část práce na knize byla volitelná. A výpovědi účastníků potvrzují, že převážná většina z nich text na začátku prosince odloží a už se k němu nikdy nevrátí.
Aby bylo jasno – nikomu neříkám, jak má psát nebo jakým způsobem má k tvorbě přistupovat. Pokud vám tento formát vyhovuje, nebo pokud chcete touto výzvou překonat nějaký blok, který se vám jinak překonat nedaří, do toho! NaNoWriMo ovšem není pro každého, a než se tomuto šílenství odevzdáte, je dobré svou účast pečlivě zvážit.