Všechny své knihy po vypršení smlouvy nabízím ke stažení zdarma, a postupně je také načítám a dávám na YouTube. U té poslední, Moudrého z nebe, jsem pro zajímavost celý proces měřil a zjistil jsem, že mi výroba audioknihy zabrala víc než 50 hodin. A jelikož jsou to hodiny, které musím krást z času na psaní, přemýšlel jsem, jestli to má cenu. Zvláště když na začátku přicházely komentáře jako "stříká z toho nedostatečný rozpočet" a "nedovedu si představit, že by to někdo vydržel celé".
A víte co? Ukázalo se, že těch lidí, kteří to vydrží celé, je spousta. Překvapivá spousta. Za čtvrt roku má totiž Moudré z nebe dohromady "odposloucháno" neuvěřitelných 20 000 hodin. A přibývají tam úplně jiné komentáře:

"Díky Richarde, skvělá práce. (...) Skvěle jsem se bavila a nevhodně se smála nahlas na veřejnosti."
"Milé, něžné a přitom opravdu moudré z nebe..."
"Vynikajúce, pobavilo ma to. Váš spôsob čítania je úžasný."
"Poslouchali jsme všichni a smáli se od srdce. Takové laskavé ozdravující čtení, které ledacos připomnělo."

V klasické tištěné verzi přitom kniha naprosto propadla, ačkoliv vyšla u obřího nakladatelství XYZ. To totiž rezignovalo na propagaci, a dokonce o ní čtenářům ani neřeklo. Petr Eliáš, dnes šéfredaktor Albatrosu, mi později napsal, že to je standard a že je kniha zjevně velmi slabá, jinak by si čtenáře našla sama.
A já hledím na ta čísla a kroutím hlavou. Nelze z nich samozřejmě vyvěštit, kolik lidí by si knihu koupilo, kdyby se nakladatel aspoň trochu snažil, přesto je evidentní, že 20 000 hodin v kombinaci s textem neznámého autora značí cokoliv, jen ne velmi slabou knihu. Rezonuje to, publikum tu je.
A tak si kladu řadu otázek. Není tradiční způsob vydávání knih překonaný? Pokud člověk není známý a zavedený autor, má smysl, aby se trápil s vydavateli? Není daleko efektivnější, odstraní-li jednu z bariér mezi sebou a čtenářem a nabízí všechno zdarma?
Odpovědi neznám. Vím jen to, že v dnešním literárním světě již stará pravidla zjevně platit nemusí...