byla to velká láska
se spoustou malých chyb
dodávám jenom – promiň
dnes choval bych se líp

zas hledat jinotaje
v nevyslovených větách
zase si připomenout
jak dráždí silueta
zas začít novou báseň
co má ty samé rýmy
zas ve dvou zažít jara
a v jednom přečkat zimy

láska nám uvadá, bledne a ztrácí se
taje jak sousoší z vosku
neplakej, má milá, stejně to byla jen
chemická reakce v mozku

a tak dál píšeš dopisy
jen zbavit se té hrozné tíže
odpověď? vyschlým inkoustem:
„adresát – opět – nezastižen“

když sám sebe reflektuji
musím se vždy znovu ptát
poznám-li se o kus lépe
budu se mít ještě rád?

nezájem a nesouznění
žerou vztah jak rakovina
zbývá už jen vyřknout ortel –
tvoje, nebo moje vina?

když znenadání dojde mi
že v běhu času nejsem nic
střídavě chce se oněmět
střídavě křičet z plných plic
nezbývá však než vydržet
(lék na smrtelnost není)
jen čekat, než zas dočasně
se vnořím v zapomnění

tak sbohem, šťastnou cestu
měl jsem tě, babi, vážně rád
bylas v té roli skvělá
tu rodič, tu zas kamarád
už rok mě nepoznáváš
a od svých dveří nemáš klíč
už rok jsi pořád tady
a přitom vlastně dávno pryč

pálí-li tě cizí úspěch
mučí-li tě vlastní krachy
věz, že druzí nejsou jiní
pod kůží jen sny a strachy

marná snaha, celá léta
pořád stejná písnička
když mne dívka zaujme, je
vadná/vdaná/lesbička