V tomto článku si odpovíme na dvě důležité otázky – co jsou anotace a kdo je píše.
Anotace jsou dvojího typu – jedny píšou autoři, druhé redaktoři. Ty první jdou s rukopisem do nakladatelství, ty druhé najdete na přebalech knih. Funkci ovšem mají stejnou – je to pár vět, které mají knihu stručně představit, a především mají člověka přesvědčit, že si ji chce přečíst.
Jak takovou anotaci napsat? Zamyslete se nad tím, co je ve vaší knize jedinečného, čím je výjimečná, čím může zaujmout. Nepopisujte děj, vyzdvihněte raději to, podle čeho si čtenář vaši knihu zapamatuje. Může to být například styl psaní, neobvyklý námět, unikátní prostředí apod.
A jak je to s anotací na přebal? V horších nakladatelstvích se často přebírá autorská anotace, v těch lepších píše redaktor novou. Pro cizího člověka může být „vyhmátnutí“ toho zajímavého jednodušší než pro autora, redaktor se navíc psaním anotací zabývá daleko častěji, a tak je v něm (v ideálním případě) o poznání lepší.
Podívejme se nyní na dva reálné příklady. Záměrně vybírám knihy, na které se kvůli povaze textu anotace psaly těžko. Jelikož vím, že mám v této oblasti mezery, oběma redaktorům jsem několikrát zdůrazňoval, že bych potřeboval pomoct a že bych byl rád, kdyby se to neodbylo.
První příklad – kniha Moudré z nebe, dětský deníček pro dospělé, který vydalo nakladatelství XYZ.

Anotace, se kterou jsem knihu nabízel nakladateli:
Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Nenajdete zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté.

Anotace na přebalu:
Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Malý Richard si zaznamenává stěžejní okamžiky z předškolního a raně školního života. A řeší je s vážností svému věku vlastní. Nenajdete zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté.

Tato „profesionální“ anotace je podle mého horší, než byla ta původní. Nově připsané věty jsou jako pěst na oko a spojení „předškolní a raně školní život“ se sem v žádném případě nehodí, čtenáře to rozhodně nepřitáhne.
Pojďme na druhý příklad – kniha Ždibřich, sbírka komiksových stripů, kterou vydalo nakladatelství Zoner Press.

Anotace, se kterou jsem knihu nabízel nakladateli:
Hlavní postava se jmenuje Ždibřich a je to vždy perfektně upravený intelektuál v saku, který sám nic nedokázal, ale všemu rozumí. Stripy si utahují buď z absurdit současné společnosti, nebo z mladé generace, k níž Ždibřich patří.

Anotace na přebalu:
Komiksové stripy ze života intelektuála Ždibřich – nositel tohoto jména vám zkazí den, unudí vás k smrti, znechutí svojí povýšeností a vytočí sarkastickými poznámkami. Zrodil se, aby kritizoval, glosoval, nenechal na vás jedinou nit suchou. Je to podivín, který má rád jen sám sebe, ostatní ho ale milují. Jak to? Specifický styl humoru, který Richard Skolek nadělil své komiksové postavě, vzbuzuje různé reakce a emoce. Někdy pozitivní, někdy negativní, někdy žádné. Ždibřich vznikl z potřeby vnést do světa komiksových stripů něco nového, jiného, a to se rozhodně povedlo.

Tuto anotaci považuji za velmi zdařilou, je vidět, že ji psal profesionál a že si dal záležet.
V praxi s vámi nakladatelství tento krok často řešit nebude a udělá si to po svém. Pokud nechcete být nepříjemně překvapeni, je dobré před podpisem smlouvy zajít do knihkupectví a podívat se, jak je na tom vybrané nakladatelství s anotacemi u jiných knih; pomůže samozřejmě i to, pokud bude vámi dodaná autorská anotace co nejkvalitnější. Konečné rozhodnutí je ovšem vždy na nakladateli a vy na něj nemáte vliv.