Proč funguje je rubrika, kde se dívám na známý film nebo seriál a vybírám pár věcí, v nichž je z vypravěčského hlediska neobvyklý. Nejedná se tedy o vyčerpávající analýzu, nýbrž o upozornění na několik zvláštností, ze kterých se jako vypravěči můžeme poučit.

Ústřední dvojice postav. Seriál je založen na tom, že hlavní postavy mají zásadně odlišný náhled na svět – Mulder je člověk, který je ochoten uvěřit téměř čemukoliv, Scullyová je skeptická vědkyně, která požaduje jasné důkazy. Většina dílů těží právě z tohoto rozporu, a zvláště ty starší důsledně rozvíjí obě linie a hledají nadpřirozené i vědecké vysvětlení dané záhady. Scullyová je navíc věřící, což scenáristům umožňuje, aby postavám čas od času tyto role prohodili – jedná-li se o záhadu, jež souvisí s vírou, stává se skeptikem Mulder, což obvyklou dynamiku dvojice zajímavým způsobem narušuje.

(Není náhodou, že Milénium, podobný seriál od stejného tvůrce, který měl na rozdíl od Akt X pouze jednoho protagonistu, a o tento rozměr tedy přišel, je známý výrazně méně a dočkal se pouze tří řad.)

Dalším klíčovým rysem seriálu je vztah mezi hlavními postavami. Ačkoliv se shodnou jen málokdy, respektují se a důvěřují si, jsou skuteční kolegové a rovnocenní partneři. Stejně k nim přistupuje i seriál, který nikdy nenaznačuje ani to, že je Scullyová pedantka bez fantazie, ani to, že je Mulder nebezpečný naivka; oba světonázory vnímá jako validní. Scenáristé také u Muldera i Scullyové po většinu seriálu zdůrazňují roli profesionálů a brání se tomu, aby z nich udělali pár.

Nejednoznačnost. U většiny případů se dočkáme nějakého dílčího vysvětlení, jednoznačné odpovědi však zpravidla chybí; zvláště starší díly často ponechávají prostor pro různé interpretace. Stejně se pracuje i se seriálem jako s celkem – v momentě, kdy by postavy měly v rukou jasné důkazy o mimozemské invazi či o vládním spiknutí, by Akta X logicky musela skončit, k této situaci tedy nikdy nedojde. Je to vlastně sofistikovaná hra s divákem – tvůrci mu občas musí dopřát nějaké zásadní odhalení, to ovšem později znevěrohodní, nebo mu obratem předloží další, ještě větší záhadu.

Nejednoznačnost se projevuje i u vedlejších postav. Některé jsou vysloveně kladné či záporné, většina je ovšem nevypočitatelná a jejich motivace nám nikdy nejsou objasněny.

Experimenty s formátem. Seriály mívají dva hlavní formáty – buď na sebe jednotlivé díly navazují a tvoří jeden dlouhý příběh, nebo jsou v každém dílu ti samí hrdinové, ale příběh je pokaždé jiný. Oba formáty mají své výhody – v prvním případě si divák nesmí nechat ujít ani jednu epizodu, pokud ho ovšem příběh nebaví, přestává se na seriál dívat; v druhém případě s klidným srdcem vynechá, ale rád odpustí slabší díl, neboť ví, že příště to bude o něčem úplně jiném. Akta X je jedním z prvních seriálů, který tyto formáty úspěšně zkombinoval – obsahuje jak samostatné epizody s uzavřeným příběhem, tak tzv. „mytologické“ epizody, které se věnují mimozemské invazi a vládnímu spiknutí a které na sebe navazují.

Scenáristé experimentují i s žánry. Většina dílů se drží někde mezi hororem, detektivkou a sci-fi, najdeme však i několik detektivních případů bez jakéhokoliv prvku nadpřirozena, a také překvapivě hodně epizod, jež jsou ryze komediální.